Pandemický zákon vyhlášený ve Sbírce zákonů pod č. 94/2021 Sb., je účinný ode dne 27.2.2021 a navazuje fakticky na předchozí nouzový stav.

Co tento zákon přináší, je především rozšíření pravomocí ministerstva zdravotnictví a hygienických stanic, které budou moci na celostátní či regionální úrovni vedle nástrojů jim svěřeným zákonem č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, nařídit mimořádné opatření, kterým přikáží, zakáží nebo omezí některé činnosti a služby jako např. veřejná doprava, činnost obchodní či výrobní provozovny a obchodního centra, holičství, kadeřnictví, pedikúry, manikúry a podobné služby, bazény a koupaliště, soukromé a veřejné akce, provoz vysokých škol nebo např. návštěvy ve zdravotnických zařízeních.

Samotný mechanismus nařízení mimořádných opatření má jasně položené zákonné mantinely za účelem větší transparentnosti, když je naoko dvoustupňový. Jinými slovy, pokud ministerstvo zdravotnictví nařídí mimořádné opatření, toto by mělo být následně odsouhlaseno vládou, a to do 48 hodin. V případě, že vláda svůj souhlas s opatřením nevysloví, pak toto mimořádné opatření pozbývá platnosti.

Praktičnost z hlediska úrovně informovanosti pro veřejnost spatřujeme zejména v tom, že vláda je povinna zveřejnit informaci jak o schválení mimořádného opatření, tak i o vyjádření nevyslovení svého souhlasu.

Rovněž by mimořádná opatření neměla trvat neomezeně. Zákon stanoví, že ministerstvo zdravotnictví zruší nebo změní mimořádné opatření, pokud pominou nebo se změní důvody, které vedly k jeho nařízení. Přesto nelze nezmínit dle našeho názoru přílišnou neurčitost takto stanovených lhůt.

Zákonodárce obhajuje svůj legislativní počin tím, že účelem mimořádných opatření by měla být možnost včasné a správné diagnostiky nákazy, nicméně sám přiznává, že odvrácení dopadů epidemického šíření pandemie na zdraví obyvatel ČR lze dosáhnout „karanténními opatřeními nebo očkováním, které v souvislosti s pandemií COVID-19 není dosud zcela dostupné.“

Paradoxně „pozitivní“ na věci je, že mimořádná opatření mají mít formu opatření obecné povahy, a proto by měla být přezkoumatelná v rámci správního soudnictví, kdy by měl soud vydat rozhodnutí ve lhůtě do 3 měsíců.

V souvislosti s posledním prodloužením nouzového stavu, který trval do 27.2.2021, je zajímavé zmínit dva judikáty, a to konkrétně rozsudek Městského soudu v Praze, který zakázal distanční výuku Gymnáziu Na Zatlance, nařídil obnovit denní formu výuky a své rozhodnutí odůvodnil tím, že příslušné krizové opatření vlády bylo vydáno nezákonně z protiústavně vyhlášeného nouzového stavu. Do věci však zasáhl Nejvyšší správní soud, který vyhověl žádosti gymnázia o odložení účinku tohoto rozsudku Městského soudu v Praze, dokud nerozhodne o kasační stížnosti. Dále zde můžeme odkázat na nález Ústavního soudu, který zrušil část vládního ustanovení zakazujícího maloobchodní prodej a poskytování služeb v provozovnách. K rozhodnutí Ústavní soud dospěl proto, že vláda neposkytla dostatečné odůvodnění pro vydání takového opatření.

Stávající nouzový stav, který by měl trvat až do 28.3.2021, byl vyhlášen usnesením vlády na základě čl. 5 a 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, ve znění pozdějších předpisů. Mimořádná opatření platná na území ČR doprovázející nový nouzový stav byla přijata ve smyslu ust. § 5 písm. a) až e) a ust. § 6 zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon), ve znění pozdějších předpisů, ve znění pozdějších předpisů, s odůvodněním řešení přetrvávající krizové situace z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru na území České republiky.

Na základě pandemického zákona je také možné udělovat sankce v případě, že zaměstnanec či zaměstnavatel poruší ustanovení § 2 odst. 2 písm. m) tohoto zákona, týkající se povinnosti testovat zaměstnance a jiné pracovníky na přítomnost onemocnění COVID-19, což je v těchto dnech velmi aktuální. Pokuty v případech nerespektování povinností z testování vyplývajících mohou dosáhnout až 50.000,- Kč pro zaměstnance a až 500.000,- Kč pro zaměstnavatele.

Pro všechny občany se může jevit nastalá situace jako spíše nepřehledná, když vláda vydá nějaký zákaz v rámci krizových opatření, a vzápětí jej opět zruší pro ne zcela domyšlené důsledky původního opatření. Tato na první pohled komická nerozhodnost a nekoncepčnost má však spíše negativní dopad na zbytek české populace, a to v podobě zmatenosti a narůstající nedůvěry v naše zákonodárce. Bohužel ve svých důsledcích může vést i ke zbytečnému růstu počtu mrtvých na základě takových chaotických a nekoncepčních postupů.

Budete-li si přát další informace, obraťte se prosím na Vaši kontaktní osobu v naší kanceláři.

Tento dokument je pouze obecným sdělením a není právní radou v konkrétní záležitosti.