Dne 11. 4. 2018 byl pod sp. zn. 31 Cdo 4831/2017 vyhlášen rozsudek velkého senátu Nejvyššího soudu, který se zcela rozchází s dosavadní judikaturou soudu, a to v reakci na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 190/15 z roku 2016, který dosavadní praxi Nejvyššího soudu kritizoval. V tomto rozsudku se Nejvyšší soud vyjadřuje k otázce, zda člen statutárního orgánu (zde předseda představenstva) může mít se společností platně uzavřenou zároveň „manažerskou“ (tj. pracovní) smlouvu na pozici generálního ředitele, jejíž předmět by se překrýval s působností člena statutárního orgánu. Insolvenční správce v daném řízení požadoval vrácení plnění dle manažerské smlouvy s tím, že je pro tzv. nedovolený souběh funkcí neplatná.
Dosud byl názor Nejvyššího soudu takový, že „pracovní smlouva uzavřená na výkon činností, které spadají do náplně funkce člena statutárního orgánu, je neplatná pro rozpor se zákonem“. Nyní je však dle Nejvyššího soudu možné platně dohodnout, že se vztah mezi stranami řídí zákoníkem práce, pokud to obchodní zákoník (podle kterého byl případ posouzen, dnes zákon o obchodních korporacích) nevylučuje. To znamená, že se sice jejich vztah bude stále primárně posuzovat podle zákona o obchodních korporacích, ovšem tam, kde to dle Nejvyššího soudu „povaha vztahu připouští“, resp. „v mezích nastavených kogentními právními normami“, si mohou strany sjednat režim zákoníku práce. Otázka, od kterých pravidel zákona o obchodních korporacích se nelze odchýlit, bude předmětem další judikatury, podle soudu jde hlavně o vznik funkce, odvolávání členů, schvalování odměn nebo zákaz dojednat ochranu před skončením „pracovního poměru“ obdobnou ochraně zaměstnance dle zákoníku práce.
Nejvyšší soud dokonce výslovně připustil možnost uzavřít souběžně dvě smlouvy, tj. smlouvu o výkonu funkce plně dle zákona o obchodních korporacích a souběžnou „manažerskou“ smlouvu podřízenou režimu zákoníku práce na výkon některých činností jinak spadajících též do působnosti statutárního orgánu, typicky obchodní vedení. „V takovém případě je nutné na manažerskou smlouvu pohlížet jako na (svého druhu) dodatek ke smlouvě o výkonu funkce, … jde-li o výkon části činností spadajících do působnosti statutárního orgánu. Manažerská smlouva není neplatná jen proto, že ji její strany podřídily režimu zákoníku práce, avšak je na ni třeba klást stejné požadavky (co do formy, obsahu i potřeby jejího schválení), jako na samotnou smlouvu o výkonu funkce.“
