Ústavní soud zrušil nálezem sp. zn. Pl. ÚS 30/16 dlouhodobě kontroverzní část §3a písm. a) zákona o významné tržní síle při prodeji zemědělských a potravinářských produktů a jejím zneužití.

Zákon obecně stanoví odběrateli s významnou tržní silou (tj. typicky velkému potravinářskému řetězci, jehož roční obrat za prodej potravin překročí 5 mld Kč) zákaz vynutit si bez spravedlivého důvodu výhodu vůči dodavatelům v souvislosti s nákupem potravin.

Dosud úprava vyžadovala, aby smlouva mezi odběratelem s významnou tržní silou a jeho dodavatelem obsahovala i přesnou výši veškerých peněžních plnění dodavatele, jejichž celková suma nesměla překročit 3 % z ročních tržeb dodavatele za poslední ukončené účetní období v délce 12 měsíců za potraviny dodané takovému odběrateli v daném roce.

V praxi je běžné, že odběratel poskytuje dodavatelům v souvislosti s odběrem jejich potravin související služby. Jedná se např. o marketing, reklamu, výběr umístění zboží apod. Obě smluvní strany se proto musely vypořádat se stanoveným limitem pro objem takových služeb, který nemusel vždy odpovídat skutečnému úmyslu stran. Dodavatel totiž mohl, ať chtěl či nechtěl, na podporu prodeje vynaložit vůči jednomu řetězci ročně maximálně 3 % ze svého celkového ročního obratu.

Ustanovení platilo zhruba 4 roky. Ač bylo primárním účelem zavedení limitu zlepšit vyjednávací pozici dodavatelů vůči velkým řetězcům a omezit nekalé praktiky velkých odběratelů spočívající ve vynucování „odběru“ doplňkových služeb v souvislosti s odběrem zboží, omezení působilo mnohdy kontraproduktivně a udržovalo zbytečné distorze na trhu. Porušení povinnosti přitom mohlo být sankcionováno vysokou pokutou až do výše 10 % čistého obratu. Limit se naopak netýkal služeb bezprostředně nesouvisejících s nákupem a prodejem potravin (např. množstevní bonusy), avšak to, co mezi takové služby patří (resp. nepatří do limitu), a za jakých podmínek, bylo třeba neustále bedlivě sledovat.

Ústavní soud nyní tříprocentní limit označil za protiústavní a zrušil jej pro rozpor s právem podnikání, když konstatoval, že: „Není rozumným prostředkem dosažení sledovaného cíle, neboť nutí strany dodavatelsko-odběratelského vztahu k sjednání ohraničení výše veškerého peněžního plnění dodavatele za související služby odběratele pevnou částkou, jejíž maximální výši nelze předem určit.“

Rozhodnutí vnímáme jako velmi rozumné. Ostatní ustanovení zákona vč. výše sankcí stále zůstávají v platnosti beze změny. Nadále je uchován princip zákazu zneužití postavení odběratele s významnou tržní silou.

Dle našeho názoru by změna mohla vést k adekvátnějšímu nastavení vztahů mezi dodavateli a odběrateli. Přesně stanovená hranice mimo jiné neumožňovala dostatečně flexibilně řešit odlišnou poptávku po marketingových službách v průběhu roku a spíše bránila efektivní alokaci zdrojů na podporu prodeje reflektující v čase se měnící potřeby zákazníků, hospodářské preference dodavatelů či aktuální možnosti odběratelů. Fakticky tak zákon, jehož smyslem měla být ochrana slabších dodavatelů, mohl působit i zcela naopak.

Dosavadní úprava sice do určité míry zamezovala řetězcům pod pohrůžkou vysoké pokuty trvat na „povinném“ odběru doplňkových služeb, ale ponechávala stranou druhou stránku mince – skutečnost, že spousta menších, lokálních či farmářských dodavatelů se bez silné marketingové podpory neobejde. Ve výsledku omezení s dobrým úmyslem mohlo dodavatelům i přitížit a uměle ovlivnit i finální nabídku pro koncové spotřebitele.

Strany se za několik let existence limitu naučily s limitem obstojně fungovat, uvidíme, co přinese nynější uvolnění.

V případě, že máte zájem o bližší informace, řešíte, nakolik se Vás tato změna může dotknout nebo jak se k ní postavit, či máte vlastní zkušenost, kterou byste rádi sdíleli, neváhejte nás kontaktovat.

Obracet se můžete na Veroniku Chrobok, Pavla Fáru nebo na svoji kontaktní osobu v naší kanceláři.

Tento dokument je jenom obecným sdělením a není právní radou v konkrétní záležitosti.